SIGNUM LAUDIS in memoriam

Vedle mnoha hezkých událostí se v roce 2019 stala také jedna smutná.

Blanka Hasáková (+2019) byla spoluzakladatelkou SPMP ČR a dlouholetou předsedkyní Městské organizace v Praze i členkou Ústředního výboru. V roce 1999 byla oceněna Výborem dobré vůle Nadace Olgy Havlové za vynikající realizaci projektů a v roce 2012 získala titul „Dobrovolník roku“ v Praze 3.

Byla neúnavnou organizátorkou rehabilitačních pobytů, kde jako jedna z prvních pořádala i cykloturistické akce. Ve Sborníku50 vzpomínáme na její celostátní Abilympiády, které pořádala mnoho let i se zahraniční účastí.

Účastnila se aktivně i akcí jiných spolků. Viděli jsme ji například s pádlem v ruce na pobytu u Ohře ve Svatošských skalách, u Křišťanovického jezera na Šumavě, nebo u Dunajce ve Vysokých Tatrách, vždy se syny Romanem a Dušanem (dříve klienty Handicap centra Srdce, dnes klienty MELA o.p.s.). Byla aktivní i v projektu Videofestivalu a vzpomínáme také na její zájezd do Švédska, kde jsme poznali nám podobnou organizaci SAMHAL, se kterou měla kontakty. Po přestěhování z Prahy do Kolína pracovala aktivně v komisi místní samosprávy. Odešla, když jí bylo 81 let.

Hezký článek o její rodině zveřejnil v roce 2016 časopis „Můžeš“, ze kterého vyjímám: „Víte, my s manželem Michalem jsme už starší rodiče a neustálá péče o syny je dost těžká.“ Rodiče postižených dětí kromě jiných těžkostí a překážek také nejednou řeší nejtěžší problém – co bude, až my tu nebudeme? Hasákovi vybudovali ve svém domě pro oba syny chráněné bydlení a chystají se jednou celou vilku odkázat právě zdejší společnosti MELA o.p.s., aby mohla sloužit i dalším. Takových postojů není mnoho, ale přibývají.